I'm not Perrie - 1.part | Vícedílovka |

18. března 2014 v 20:39 | ~Zerrie~ |  FanFiction-I'm Not Perrie
Title: I'm not Perrie
Part: 1.part
By: ~Zerrie



Nasadila jsem si brýle a nasadila kapuci. Nehodlala jsem poslouchat od kolemjdoucích, že vypadám jako nějaká Perrie Edwardsová, ze skupiny Little Mix.
Nadechla jsem se, otevřela jsem dveře od veřejného WC a pomaloučku vkročila do obchodu. Uslyšela jsem za sebou cvakání fotoaparátů, a hlasité křičení.
"Perrie!" křikl "Pezz!" nehodlala jsem se na ně otáčet. Chytl mě za předloktí a donutil se mi podívat do očí. Měla jsem na sobě brýle, což byla výhoda, ale ne na dlouho. Pomalu natáhl ruce a sundal mi je. Nadechla jsem se a otevřela oči.
"Zlato, jsi to ty" šeptl v ůžasu "co tu děláš?" zeptal se. Propletl si se mnou prsty a já kráčela omámeně k němu do auta. Zavřel dveře a nastartoval. Zařadil a vyjel z ulice.
"Perrie..." začal. Přerušila jsem ho "Nejsem Perrie, jsem Priscilla",
Zasmál se "Ale nevtipkuj Pezz" řekl a sledoval vozovku.
"Ani nevím jak se jmenuješ, kam mě to vezeš?" zeptala jsem se, se strachem.
Uchechtl se "Nech těch vtipů" zamumlal. Naštvala jsem se na něj.
"Já že mám nechat vtipů!" křikla jsem na něj. Na chvíli na mě otočil hlavu "Perrie, nepřeháněj". Tváře jsem doslóva měla rudé od vzteku "Neříkej mi Perrie, když se tak nejmenuju!". Ucítila jsem, že se auto zastavilo a on se na mě nechápavě podíval.
"Kde máš prstýnek?" zeptal se v klidu. Vůbec jsem neměla tušení, o čem to mluví.
"Jaký prstýnek!" křikla jsem "Odvez mě domů, hned!". Chytl mě za ruku a já se od něj tělem odvrátila. Ve tváři, měl překvapující výraz "Změnila si se" řekl.
Pootevřela jsem ústa "Já jsem se vůbec nezměnila, nejsem ta za kterou mě máš".
Rozepla jsem si bezpečnostní pás "Co chceš dělat?" zeptal se, se strachem.
"Nebudu tu s člověkem, kterého vůbec neznám" prosnesla jsem a natáhla se pro svou kabelku na zadním sedadle. Dotkl se mého stehna, tím mě donutil se na něj dívat.
"Ty nevíš kdo jsem, jsi přece moje snoubenka, miluji tě Pezz" skoro mu tekly slzy.
Nadechla jsem se, a začala jsem si hrát se svými prsty, dělala jsem to vždy, když jsem byla nervózní. Vydechl "Jsem Zayn" zamumlal "a ty jsi Perrie, stoprocentně, určitě jsi, na světe nemůžou být dve stejné holky, jsi to ty". Natáhl se, aby mě políbil.
Uhnula jsem "Jsem Priscilla, ne Perrie!" řekla jsem s ironií v hlase.
Popadla jsem kabelku "Promiň Zayne, teď musím jít" řekla jsem.
Podíval se na mě nechápavým pohledem "Nemůžeš odejít, jsi přece moje snoubenka!". Nevěřícně jsem se na něj podívala "Nejsem žádná tvoje snoubenka, a teď mě pusť". Povolil stisk na mém stehně "Tak zatím, Pezz".
"Nejsem-" nestihla jsem to doříct, šlápl na plyn a ujel mi z dohledu.
V hlavě se mi rojilo tisíc otázek. To byl určitě snoubenec Perrie Edwardsové. Kdo jiný by to byl. Musím s tím něco udělat, nemůžu pořád žít takhle. Uviděla jsem jak jdou proti mně dvě holky "Couro!" křikly na mě a já se na ně nechápavě podívala "Zayn je náš!" křikla ta druhá a sebrala mi z ruky kabelku. Chtěla jsem se za ní rozeběhnout, ale bránily mi v tom moje podpatky a navíc byly ty holky moc rychlé.
V duchu jsem si zanadávala, byla jsem tak neopatrná. Musela jsem se sejít s tou Perrie.
Nezvládla bych takhle dál žít. Nadechla jsem se, ještě že si klíče , mobil a peněženku dávám do kapes. Jediné, co jsem měla v kabelce, byly malovátka, deodarant a nějaké žvýkačky. Šla jsem pomalou chůzí, nepospíchala jsem nikam. Dům mi neuteče.

--------
Pohled Zayna:

Celou cestu jsem přemýšlel o tom, co my má "snoubenka" řekla. Nebyl to zrovna příjemný rozhovor. Chápu, že je po tlakem a má toho prostě moc. Klidně by mi to mohla říct, že nemá náladu na konverzaci se mnou. Ničilo mě to. Změnila se.
Když mě uviděla, neměla na tváři takový ten sladký úsměv. Nepolíbila mě, když mě uviděla. Neobjala mě, ani se mě nedotkla. Polkl jsem, musel jsem ji slyšet a zeptat se jí co jí trápí. Z kapsy jsem vytáhl mobil a našel její telefonní číslo. Po třetím pípnutí, to zvedla.
"Ahoj Zayne" řekla vesele.
"Perrie, nezlobíš se ?" zeptal jsem se jí starostlivým hlasem.
"Nechápu, proč bych se měla zlobit". Překvapila mě její odpověd.
"Křičela jsem na mě, že se nejmenuješ Perrie, ale Priscilla".
Zasmála se "Zayne, miluji tvůj smysl pro humor, ale tohle přesahuje už všechny meze".
Podrbal jsem se na bradě. "Seděla jsi u mě autě, neměla jsi na sobě prstýnek".
"Zee, něco se ti určitě zdálo, dneska jsme se nepotkali" řekla smutně.
"Co blbneš!" řekl jsem trošku nahlas "Byla jsi u mě v autě".
"Ne nebyla, prstýnek mám pořád na sobě, sundavám ho jen na noc" řekla až dost překvapeně.
"Máš chvilku čas, co kdybych k tobě přijel si promluvit?" zeptal jsem se jí.
Chvilku přemýšlela. "Zayne, není to zbytečné?"
"Ne, není!" křikl jsem. Byla celkem vyděšená, poznal jsem to podle jejího hlasu.
"Dobře, jestli chceš tak přijď okolo sedmé".
Podíval jsem se na hodiny, bylo půl sedmé.
"Okay, budu tam" řekl jsem a típl to. Nemohl jsem uvěřit, že si pořád ze mě dělá srandu. Natáhl jsem se pro ovladač, který ležel na malém konferenčním stolku.
Stiskl jsem tlačítko a bytem se rozezněl zpěv mé přítelkyně. Rád jsem to poslouchal.
Měla dokonalý hlas, sladěný se slabou mělodií.
I'd tell her speak up, tell her shout up. To talk bit louder, bit of prouder. Tell her, she's beautiful, wonderul, everything she doesn't see...
Jemně jsem se usmál a pomalu vstal. Přešel jsem ke skříni a vytáhl černé třičko s potiskem. Sundal jsem si bílé tričko a prohlížel se v zrcadle. Za tu dobu, co jsem s Perrie, je to už skoro tři roky, tak sem začal víc posilovat. Chtěl jsem si jí víc líbit, milovala mé tělo, sama mi to řekla. Bylo za 10 minut sedm, rychle jsem se oblékl a nazul boty. K Perrie to bylo asi dva bloky ode mě. Šel jsem rychlejší chůzí, za tu dobu co jsem s ní, jsem zjistil že nemá ráda nedochvilnost. Chtěl jsem jí tak moc obejmout a říct jak jí miluji. Viděl jsem ji dnes po šesti měsíc, kdy byla na tour Neon Lights s Demi Lovato. Jakmile ji obejmu, už jí nepustím. Uviděl jsem plot jejího malého domečku. Skoro jsem běžel, rychle jsem zazvonil. Klika povolila, nejdřív jsem viděl její blonďaté vlasy, světlou pleť a nakonec její nadšený úsměv.
Povzdychl jsem si, jak jsem mohl bez ní vydržet šest měsíců.
Nahnula se ke mně, odhalila své sněhové bílé zoubky a usmála se na mě.
Její oči, svítily jako nikdy. Byla tak šťastná, nadšená. Nechtěl jsem zkazit tuhle momentku, pomalu jsem dlaní přejel přes její hladkou tvář. Stále se usmívala.
Její drobná ruka, se zvedla a uchopila tu mou. Pomalu mě vtáhla do její útulné chodbičky a já za námi zavřel dveře. Zvedl jsem jí ukazováčkem a palcem bradu, dívala se mi z příma do očí. Její nádherné modré oči. Miloval jsem je. Miloval jsem ji celou. Ona je taková moje princezna. Královna mého života. Pomalu jsem k ní sklonil hlavu, je přece o hlavu menší než já. Zavřel jsem oči a jemně se jí vpil do rtů.
Slabá vrstva rtěnky, se mi obstiskla na ty mé. Nevadilo mi to. Chytl jsem jí za boky, své ruce obmotala okolo mého krku a vjela mi prsty do vlasů. Místnost voněla mírnou vůní, Perrie asi pekla. Pousmál jsem se, odtáhl se od jejích rtů, ale stále jsem jí objímal. Nechápavě se na mě podívala.
"Pekla jsi?" zeptal jsem se jí s úšklebkem. Přikývla.
"Zkoušela jsem recept, který mi přinesla Jade" řekla "je celkem lehký".
Zasmál jsem se, zul jsem se a sundal svou mikinu. Pezz už byla v kuchyni, nandavala na talíř čokoládové muffiny. Olízl jsem si rty.
"Mňam!" řekl jsem. Asi to ode mě vyznělo strašně vtipně.
Perrie se začala smát. Objal jsem jí kolem boků a hlavu si opřel o její levé rameno.
"Na" řekla a podávala mi talíř se třemi kousky čokoládové pochoutky.
Na stůl ještě dala kakao a já mohl spokojeně jíst s mou kráskou po mé levici.
"O čem sis chtěl promluvit?" zeptala se zvědavým hlasem.
Podíval jsem se jí na prst. Prstýnek měla. Copak na mě hrála nějaké divadýlko.
"Dneska jsem si byl něco koupit ve městě a potkal jsem tě tam" začal jsem.
Zakroutila hlavou "Nebyla jsem-"
Propletl jsem si s ní prsty.
"Křičel jsem na tebe ať na mě počkáš, ale tys mě odbyla že mě neznáš" řekl jsem smutným hlasem.
Nahnula se ke mně. "Zee, to se ti asi je zdálo" řekla a pohladila mě po strništi.
"Stále si opakovala že nejsi Perrie, ale Priscilla" pokračoval jsem "Nechtěla si mě obejmout, ani políbit" šeptal jsem smutně.
Zakroutila hlavou a objala mě,
"Zlato, já nevím jak ti to mám vysvětlit" šeptala k mému uchu "dnes jsem nebyla ve městě-".
"Neřeš to" zamumlal jsem "mám tě u sebe a to je hlavní":
Pousmála se.
"Miluji tě" šeptla. Pohladil jsem jí po tváři "I já tebe".
Popadla svůj telefon,. Ukázala mi snad každé video z tour. Moc se mi to líbilo, jak se tam smála a povídala. Ale připadala mi nějaká smutná.
"Jsi tam všude smutná" řekl jsem a objal jí.
Pousmála se "Chyběls mi".
Ach jo! Jak já jí tak nekonečně miluji. Nikdy jí nechci zratit, znamená pro mě všechno. "Zazpíváš mi?" zeptal jsem se jí. Ona nadšeně souhlasila.
Hey baby, tell me your name … Zpívala mi hodně dlouhou chvíli, užíval jsem si to.
Chtěl jsem jí mít u sebe, co nejblíž to půjde. Proto jsem jí pomohl udělat v její obývacím pokoji pohodlý. Roztáhli jsme gauč a natahali tam deku a polštáře.
Vybral jsem film. Kamarád taky rád. Miloval jsem ten film. Ležel jsem opřený o pelest gauče a Pezz měla položeou hlavu na mém břichu. Měli jsme spolu propletené prsty a smáli se každé kravině. Když film skončil, Perrie už sladce ležela zabalená v chlupaté dece. Pousmál jsem se.

"Seš tak roztomilá" zamumlal sem a lehl si vedle ní. Něco zamrmlala a já jí políbil do vlasů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama